Oblast humanitních a společenských věd od 60. let minulého století na Západě postupně prošla mezi jinými rovněž tzv. performativním obratem, jehož podstatou byla změna perspektivy společenskovědního a humanitněvědného výzkumu. V literárních vědách, jazykovědě, historiografii, politologii, sociologii i v dalších oborech začal být nově kladen důraz nejen na pozitivistickou systematizaci a modelování obecných struktur zkoumaných jevů, ale rovněž na jejich praktické realizace v nekonečně proměnlivé materii reálného světa a s tím související procesuálnost a dynamický charakter zkoumaných jevů a fenoménů. Do popředí se dostávají fenomenologické a pragmatické aspekty lidského jednání a jeho inscenovanost – tedy skutečnost, že „všichni hrajeme divadlo“, slovy autora přelomové studie na toto téma divadelnosti lidského jednání, Ervinga Goffmana (angl. The Presentation of Self In Everyday Life, 1956 a 1959). Výsledkem těchto změn se staly nové metody výzkumu a nově vymezené oblasti zájmu, např. teorie performativního čtenáře, zkoumání scénářů veřejných i soukromých událostí a způsobů odehrávání sociálních rolí, divadelní aspekty soudního jednání nebo široce definované výzkumné pole zahrnující lidské tělo coby nástroj vyjednávání významů, prosazování ideologií, utváření mocenských vztahů či udržování paměti.

Teorie performativity, jež tento performativní obrat podnítila a spolu s ním se definovala, se v průběhu tří desetiletí kolem poloviny minulého století utvořila na půdě divadelní vědy a sociologie. Myslitelem, který zásadním způsobem přispěl k jejímu vzniku, byl americký filozof, sociolog a psycholog George Herbert Mead, který v roce 1934 publikoval svou přelomovou studii Mysl, já a společnost (Mind, Self, and Society, česky 2017). V ní popsal lidskou existenci jako interakci mezi světem a aktérem (actor), tedy jako dynamický, neustále se proměňující vztah, jehož prostřednictvím je lidské já schopno identifikovat společenské vztahy a své místo ve společnosti. Tento výsostně divadelní pohled na lidskou existenci, doplněný o úvahy výše zmíněného Ervinga Goffmana, antropologa Victora Turnera a dalších, inspiroval amerického teoretika, dramatika a režiséra Richarda Schechnera, aby v roce 1979 na New York University’s School of Arts inicioval jako vedoucí tamní katedry divadelních studií sérii přednášek s názvem Performance Theory. V té chvíli se rodí performativní studia jako institucionalizovaný obor, za jehož zakladatele je Schechner považován. Do metodologické diskuze o podobách a možnostech výzkumu performativity a divadelnosti od té doby přispělo mnoho autorek a autorů, např. Judith Butler (zejm. “Performative Acts and Gender Constitution”, 1988 a Notes Toward a Performative Theory of Assembly, 2015), Eve Kosofsky Sedgwicks (Epistemology of the Closet, 1990, Touching Feeling, 2003) nebo Erika Fischer Lichte (Estetika Performativity, 2011 (2004), Performativität. Eine Einführung, 2012).
Stranou tohoto překotného vývoje v oblasti bádání o člověku nezůstaly v druhé polovině dvacátého století ani uměnovědy, a především samotná divadelní věda, jejíž renesanční motto „celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci“ (Shakespeare, Jak se vám líbí) leží v základech celé teorie performativity. Mnohé katedry a ústavy divadelních studií v Evropě i Americe se v průběhu minulých desetiletí přejmenovaly na centra performativních studií, aby ukázaly, že je krom fenoménu institucionalizovaného divadla zajímají také divadelní aspekty různých oblastí lidského jednání. V českých zemích je teorie performativity a z ní odvozené metodologické nástroje používána zatím spíše ojediněle ve výzkumech jednotlivých badatelů, týmů a institucí, v roce 2018 však neexistovalo výzkumné centrum, které by se na výzkum performativity ve výše uvedeném smyslu specializovalo.

Centrum pro výzkum performativity chce tuto mezeru vyplnit přednáškovou činností, vedením závěrečných prací, organizací workshopů a letních škol a dalšími formami mezioborové diskuze, která bude směřovat k etablování performativních metodologií v českém teatrologickém výzkumu i mimo něj. Pokud byste s námi chtěli spolupracovat, ozvěte se nám na email lukas.kubina@upol.cz.