Otevřený dopis performanční sekce Katedry divadelních a filmových studií Univerzity Palackého vedení Moravského divadla a politické reprezentaci města Olomouce k umělecké budoucnosti MDO
Vážené vedení Moravského divadla, vážené politické vedení města,
z pozice odborné a umělecké veřejnosti bychom se rádi vyjádřili k odchodu umělecké šéfky souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc Veroniky Kos Loulové a jejího týmu a ke koncepci činnosti a rozvoje Moravského divadla a Moravské filharmonie na roky 2025‒2030, s níž David Gerneš zvítězil ve výběrovém řízení na ředitele nově sloučené instituce. Předloženou vizi kulturní instituce významu MDMF považujeme za nedostačující a v souvislosti s odchodem uměleckého vedení opery a operety rovněž za nedůvěryhodnou.
Koncepce je v kontextu nedávných podobných konkurzů (např. Divadlo Minor Praha, Centrum experimentálního divadla v Brně, Divadlo loutek Ostrava) překvapivě obecná. Chybí zde jasné představy o chystaných dílech a jejich tvůrčích týmech, které by doložily neurčitá tvrzení o rozmanitosti, umělecké kvalitě, renomovaných tvůrcích nebo mladých talentech v budoucím směřování divadla. Budou mít v Moravském divadle dobré tvůrčí podmínky oceňovaní režiséři Jan Frič nebo Dušan David Pařízek, kteří jsou v koncepci uvedeni, když zde nemá místo Veronika Kos Loulová?
Veroniku Kos Loulovou vybrala v otevřeném konkurzu renomovaná komise z devíti uchazečů. Měla opeře – dle vyjádření Davida Gerneše – dodat „patřičný impuls a energii“. Odborná veřejnost si projevenou důvěru ve schopnosti mladé a oceňované režisérky spojovala s nadějí na obrodu i dalších souborů MDO a postupnou kultivaci divácké zkušenosti. Umělecká šéfka od svého nástupu v sezóně 2022 naplňuje koncepci, se kterou ve výběrovém řízení zvítězila, tedy umělecky progresivní a po všech stránkách aktuální přístup k opernímu repertoáru. Na olomoucké kulturní scéně představuje její příchod zásadní obrat – ať už díky její vlastní tvorbě nebo tvorbě hostujících umělců, které do MDO přivedla. Tento impulz, který nemá v rámci českých regionálních divadel obdoby, dal vzniknout inscenacím, jež výrazně zvýšily nejen prestiž olomoucké opery, ale olomoucké kultury obecně.
Proč tak brzy o tyto změny nestojíte? Proč v situaci, kdy stoupá zahraniční renomé opery i počet návštěvníků, ustupujete z umělecké reformy divadla? Ambiciózní dramaturgii opery by bylo vhodné podpořit například výraznou informační kampaní, aby měla šanci na úspěch, jako to udělalo např. Národní divadlo Brno s potenciálně kontroverzní inscenací Like Lovers Do. Nic takového však v případě Rusalky, Tita či Sedláka kavalíra/Komediantů neproběhlo. Zároveň vedení divadla nedokázalo dostatečně podpořit postavení Kos Loulové proti jejím agresivním odpůrcům uvnitř instituce. Bez této podpory hrozí nebezpečí, že umělecky náročnější inscenace budou po několika reprízách staženy z repertoáru, což je velmi nehospodárný způsob práce, potenciálně zhoršující pověst divadla.
Moravské divadlo patří k nejvýznamnějším kulturním institucím Olomouckého kraje financovaným z veřejných rozpočtů a má mít klíčovou roli v době polykrizí. Reagovat na zásadní společenské a politické výzvy by mělo být přirozenou součástí umělecké tvorby. Proto se ptáme, jak divadlo reflektuje fenomény, jako je odklon části společnosti od demokratických hodnot k populismu? Jakým způsobem se staví k otázce šíření dezinformací, které podkopávají demokratické principy a posilují hybridní hrozby? Čím přispívá divadlo k dialogu o současných tématech, jako je klimatická krize a její společenské a ekonomické důsledky?
Přehlížení těchto klíčových témat působí obzvláště palčivě vzhledem ke koncepci Davida Gerneše, plné obecných floskulí o „vyváženém repertoáru (…) co se týče inscenační estetiky“ nebo „unikátním a kvalitním spektru kulturní nabídky v celé šíři živého umění“. Jak může být tato kvalita a umělecký růst zajištěn, pokud z divadla naopak odchází nadaná režisérka a její tým?
Problém netkví pouze v neurčitosti vítězné koncepce Davida Gerneše, ale i v tom, že ve výběrovém řízení čelil pouze jedinému oponentovi. Olomoucká radnice dlouho připravovala sloučení divadla a filharmonie. Zatímco minulé vedení po obou organizacích žádalo v době zvýšení nákladů na energie a platy pouze škrty, současná transformace nabízí dlouhodobé a promyšlené řešení. V celé diskusi o transformaci, výběrovém řízení i vítězné koncepci však postrádáme důraz na uměleckou kvalitu. Pokud by v konkurzu soutěžilo více uchazečů, mohli jsme se dočkat ambicióznější a zároveň solidnější vize, která by Moravské divadlo posunula z jeho současného periferního postavení do středu dění v české kultuře – jak se to začalo dařit Veronice Kos Loulové.
Z výše uvedených důvodů považujeme vizi budoucnosti Moravského divadla (respektive sloučené instituce MDMF) za nedůvěryhodnou a vyzýváme vedení divadla a politickou reprezentaci, aby ji reformovaly. Mějme na naše divadlo nároky, které si zaslouží a jež situace univerzitního města a regionálního centra ve středu Evropy ve třetím desetiletí 21. století vyžaduje.
S úctou,
Mgr. Martin Bernátek, Ph.D.
Mgr. Magdaléna Hruška
Mgr. Eliška Kubartová, Ph.D.
Mgr. Lukáš Kubina, Ph.D.
Mgr. Jitka Pavlišová, Ph.D.
Mgr. Veronika Veselková